Ketchup Clouds | Book Review
5:43 AM
written by Annabel Pitcher
(the English version of this review is down below)
Moc děkuji knihkupectví Martinus za zaslání výtisku Kečupová mračna.
✮✮✮✮
Už je to pár měsíců, co jsem četla nějakou young adult knihu. Poslední, kterou jsem četla, mě natolik odradila, že jsem si řekla, že nám trocha pauzy neuškodí. Ale o Kečupových mračnech mi mí kamárádi čtenáři, s podobným vkusem jako mám na knihy já, tolik básnili, že jsem prostě neodolala, a řekla si, že téhle knize šanci dám. A nelituju. Rozhodně vám doporučuju si tuhle knihu pořídit - je originální, a nepředvídatelná, a s hlavní hrdinkou se hned spřátelíte. Díky, Annabel, za jedinečný čtecí zážitek, a důkaz, že young adult knihy nejsou všechny na jedno brdo.
Hlavní hrdinkou Kečupových mračen je teenager na střední škole, Zoe, která sní o kariéře spisovatele. Což ale neschvaluje její máma, která by byla radši, kdyby Zoe byla právničkou. My se se Zoe seznámíme ve chvíli, kdy začne své noci trávit v kůlně na zahradě jejich domu, psaním dopisů. Komu? Vrahovi, který sedí v cele smrti v Texasu. Zoe mu píše z falešné adresy, pod falešným jménem, ale psát potřebuje, jelikož je to to jediné v jejím životě, co jí trochu drží nad vodou. Prostě se potřebuje někomu vypsat. Někomu, kdo ji pochopí. Píše tomuto panu Harrisovi o tom, co udělala, a co nemůže říct nikomu jinému, než jemu. Pokud chcete vědět, co že to Zoe provedla, a jak to všechno skončí, musíte si knihu přečíst (a nebudete litovat!).
Vždycky jsem měla trochu slabost pro knihy ve formě dopisů. Je na nich něco, co mě dokáže vtáhnout do děje, a díky čemu mám pocit, že autor dopisů a já, čtenář, jsme jedna osoba. Cítím se v centru dění, a to někdy natolik, že zapomenu, že nemůžu ovlivnit to co se děje. A když se pak proberu do světa reality, jsem dost naštvaná. Obdivuju spisovatele, kteří tohle se mnou dokáží udělat.
Když jsem si zažádala o knihu v knihkupectví Martinus, netušila jsem ještě, že je tahle kniha psaná ve formě dopisů. Nějak mi o tom všichni ti, kteří knihu vychvalovali, zapomněli říct. Ale budiž jim odpuštěno, jelikož jsem byla ještě o trošku víc nadšená, a nemohla se ještě trochu víc dočkat chvíle, kdy budu moct začít číst.
V jednu chvíli, asi na straně 60 nebo tak nějak, jsem se bála, že Kečupová mračna budou jednou z těch knich, ve které bude nesnesitelný vyumělkovaný milostný trojúhelník. Bála jsem se, že se Zoe zamotá do typického dva kluci jedna holka koloběhu, a že opustí příběh, kvůli kterému jsem knihu četla. Ale nestalo se tak, a v tu chvíli jsem možná předvedla vítězný tanec s knihou v ruce - fotodokumentace neexistuje, uf.
Jediná věc na téhle knize, která mě ze začátku trochu rozčilovala, byl způsob psaní Zoe. Přišlo mi, že je to možná až moc dětinské, a že by takhle teenager přece nepsal. ALE, ve chvíli, kdy jsem se do příběhu pořádně dostala, jsem si na to nějak zvykla, a už mi to tolik nepřišlo. A když jsem o knize přemýšlela pár dnů po dočtení, usoudila jsem, že už jsem jen věkově moc daleko od mých teenage let, a už si nepamatuju, jak jsem sama jednou psala.
Rozhodně tuto knihu doporučuju. Všem. A hodně.
--------------------------------------------------------------------------------------------
I haven't read a young adult novel in a while, since the last one that got into my hands was predictable in just about every way. However, when four of my friends who all have similar reading taste to mine (amazing, of course) told me to read it, because they all loved it, I had to give it a go. And I regret nothing. If you're deciding whether to give this one a chance or not, do read it. It's original, and unlike any other ya book I've read in terms of storyline and protagonist. You go, Annabel!
The protagonist is a teenager in secondary school, dreaming of becoming a writer, which isn't really what her mum wants - she wants her daughter to be a prosperous lawyer. Zoe starts spending her night in a barn next to their house, writing letters. To whom? To a murderer on a death row in Texas. She doesn't tell him where she's from, writes under a fake name, from a fake address. But these letters are all that's keeping her sane. She writes to this man, mr. Harris, telling him everything she feels guilty of, and that she can't tell anybody else. And if you want to know what Zoe has done, and what the end of this story is, you'll have to read the book.
I have always liked epistolary novels. There is just something about them that makes you feel as if you and the writer of the letters were one person. It makes you feel included - and that's something I admire about writers who can make you feel that way. When I requested this book from martinus.cz, I wasn't aware of the fact that it was written in the form of letters (somehow, my friends forgot to mention that). So when I opened the book, and discovered that it was in fact an epistolary novel, I was even more excited.
There was a time, when I reached page 60 or so, that I was afraid there would be a love triangle. You know, that horrible, cheesy, too unrealistic two guys one girl. And I was worried that Zoe would become so engrossed in this that we, the readers, would lose the storyline we were actually interested in. But it didn't happen, and I was so happy I actually might have done a victory dance. With the book in my hand. No photos of this available.
Zoe also has two sisters- and let me just say this: Can Dot be my sister? She is so adorable, and I've always wanted to learn sign language, so I'm ready!
The only thing that bugged me a little bit at the beginning was that I found it strange for a teenager to write like this. It felt a bit childish. BUT, once I got into the story, this feeling left me, and later I realised that I might just be too far away from my teenage years to remember what a teenager writes like. So, overall, I recommend this book. A lot.
0 lovely dreams